polomy
takové ticho se stalo
slov znělo méně než málo
že prý jich nebylo třeba
zachutnal po blínu chleba
před bouři bezhlesno bývá
nebe se olovem stmívá
srdce jak o život šílí
na čele zmodraly žíly
v tom tichu naděje mizí
mé není, už je jen cizí
příčinu netřeba hádat
zlomený kmen k zemi padá
liják, hrom duní a blýská
dům samá suť, kámen, tříska
už není cesta jak z toho
třeba slov bylo a mnoho