Jsou myšlenky, které se do básničky nevejdou, tak se občas pokouším o prózu. Také proto, že mi to moc nejde a chci si to vyzkoušet.
V delším útvaru musí mít autor jasno, domyslet ho. Kdo co dělá, proč, kde. Když se to vynechá, ve finále zjistíte, že se původní záměr pozměnil, postavy trochu předělaly a celé to jaksi není kompatibilní. Pár takových dílek jsem raději zlikvidovala, jakmile jsem pochopila, kolik práce dá už hotovou zašmodrchanost logicky přeposkládat. U prózy prostě nejdřív koncept, rozvrh a osnovu. Dokud to neudělám, nemá smysl sedat ke klávesnici.
V téhle fázi se pokouším o povídky, na něco delšího si zatím netroufám.