kosmická
jsou světy kde vítr nad ránem sílí
a slova nevědí kam dřív skočit
a věty neznají dlouhou chvíli
a mezi tím vším víří zvědavé oči
jsou světy kde paprsky splétají věnce
a oblaka nestačí komety skrývat
prstýnky saturnu tváří se tence
a planety nevědí o čem dřív zpívat
jsou světy kde vyhaslo, shořelo, zchladlo
a krystaly drcené temnotou tíže
si vzpomněly, co kdysi kvetlo a zvadlo
když bůhví proč bývaly pohybu blíže
jsou světy kde v beznaděj z olova láme
naději drcenou zoufalým steskem,
že jednou dopadne poslední kámen
a konečně vybuchne velikým třeskem