Duše pod mikroskopem
Jazyk pojmenovává jevy určit. Jenže život se skládá i ze součástí méně jednoznačných - a právě ty vyvolávají otázky a potřebu je nějak zmapovat. Duše a její svět k nim patří a básnička je takový mikroskop, pomocí kterého si ji lze prohlížet.
Verše někdy vypovídají o postojích a emocích, jindy jsou pokusem zachytit nezřetelnou, dosud nevyslovenou myšlenku.Poezie nepotřebuje domýšlet, argumentovat, prokazovat pravdu a logiku. Má právo cokoli vynechat, u něčeho se zastavit nebo řetězit asociace, které spolu ve srozumitelném, uchopitelném světě nesouvisí.
Ve chvíli, kdy se myšlenku podaří vyjádřit, stáváme se do značné míry pány situace. Čemu rozumíme, to můžeme ovládat a naopak - to, čemu nerozumíme, ovládá nás.
Pocity, nálada, atmosféra okamžiku - to je oblast velmi nezřetelná. Stejně jako ona bývá záhadný i můj objevitelský proces - psaní básniček. Neexistuje na to recept nebo nějaký výrobní postup, spíš je to něco jako alchymie.
Někdy vím co chci napsat - a někdy samo vznikne cosi, co jsem vůbec nečekala.