Odezia atrata - Černokřídlec smuteční
Černokřídlec smuteční je píďalka. Píďalkovití, latinsky geometridae, byly pojmenování podle pohybu, který připomíná odměřování pídí. Pokud nevíte, jak se to dělalo, tak vyzkoušejte - roztáhnete palec a ukazováček, přiložíte na měřený předmět, třeba stůl. To je jedna píď. Ukazováček podržíte na stole, palec přisunete, necháte pro změnu na stole palec a ukazováček posunete o jednu píď dopředu. No a píďalka se pohybuje přesně takto - konec přitáhne k začátku a začátek posune o jednu píďalku dopředu. Takže je to trochu akrobatka.
Název čeledi naznačuje, že píďalka pohybem připomínala odměřování už dávno nejen našim motýlozpytcům. Takto se může pohybovat, protože nožičky a pošinky má jen na koncích těla, nikoli uprostřed. Je to pro ni užitečné, když přelézá z rostliny na rostlinu, jedním koncem se drží podkladu a druhým hledá, kde se uchytí. Když housenka leze klasickým způsobem, tj pouze se posunuje po podkladu, je pohyb pomalejší. Píďalky jsou mnohem šikovnější. Jsou nenápadně zbarvené a když se přichytí větve a vztyčí konec, vypadají jako malá větvička. Tím unikají pozornosti ptáků.
Živnou rostlinou housenky černokřídlece je krabilice nebo kerblík, miříkovité rostliny. Motýl se vyskytuje se na vlhkých loukách a rašeliništích, místy je hojný. Létá od května do srpna, je aktivní v noci i ve dne. Křídla mají rozpětí asi dva centimetry, jsou tmavá až černá, tence bíle lemovaná. Motýlek létá spíš pomalu, někdy přilétne v noci ke světlu. Uvádí se i pojmenování Černokřídlec krabilicový, ale Černokřídlec smuteční je mnohem inspirativnější.
Malé temné kapky tuše
spočinuly v trávě.
Světlo slábne. A co duše?
Jak je na tom právě?
Také hasne? Nebo touží po zázraku?
Odezia atrata se černá na bodláku...
"Můj ty světe, musím vskutku
oslovit tě Můj ty smutku?"
foto: Marek Vojtíšek, motyli.kolas.cz
další fotografie černokřídlece smutečního na jeho stránkách