Hesonit
Poblíž obce Vápenná, která byly založena ve 13. století ,se od 17. století se pálilo vápno. Dnes je zde částečně zatopený Vycpálkův lom, .jedna z nejzajímavějších minaralogických lokalit na našem území. Těžba byla zastavena už troku 1959. Je nalezištěm "plovoucích granátů". Ale pozor, nejde o ty populární české, drobné, tmavě červené, které na vás blýskají ve zlatnictví. Jako granáty totiž označujeme skupinu nerostů přibližně podobného složení a stejné krystalické soustavy. Variabilní příměsi prvků způsobují u granátů různá zbarvení a tak jich existuje více odrůd.
Granát z Vycpálkova lomu získal pěkný český přídomek "tenisák" a řekněme si hned, že to je důsledek jeho rozměrů. Asi tak nějak jsou veliké, ale nejsou vyloučené ani mičudy 10xm c průměru o váze dvou kilogramů. Kdyby vás napadlo, že do nich zainvestujete, netěšte se příliš, kameny nemají šperkovou kvalitu, výbrus by byl těžko možný. Vycpálkovský hesonit je hrubě zrnitý a obsahuje velké množství uzavřenin, křemen, kalcit i jiné minerály. Nic pro zlatníka, zato radost pro sběrtele
Ten kamenný méďa na obrázku je prosím můj vlastní ...
Granáty krystalizují v krychlové soustavě. Jejich charakteristicým tvarem je takzvaný rombický dodekaedr, neboli dvanáctistěn kosočtverečný a je pro ně tak typický, že získal poměrně srozumitelnější jméno granátotvar.
Jestli vám nějak nesedí krychlová soustava - a tato skorokulatá podivuhodnost, má to, zjednodušeně vysvětleno, následující důvod: U krystalové soustavy jsou důležité osy, jejich velikost a úhly. Když krychličce osekáte rohy, osy, jejich délky a úhly zůstanou, i když to přestane být krychlička. Proto má každá krystalová soustava více možných tvarů.
Jako plovoucí nebo plovák označujeme nerost, který nepřirůstá k podloží, ale je ze všech stran obklopen mateřskou horninou. Hesonity jeou ve z Vycpálkoa lomu je objevují ve kře hrubě zrnitého vápnitého mramoru. Hojné uzavřeniny a příměsi, které granát obsahuje, se vyskytují především ve vnější zóně krystalu, takže povrch není nikdy hladký. Krystaly granátu, které se přirozeně během času z mramoru uvolňují, jsou proto poseté dolíčky a prohlubinkámi, které zůstávají po zvětralém kalictu. Povrch je zpravidla rezavě nebo oranžově hnědý, vnitřek červenohnědý
Složení granátů z Vycpálkova lomuje poměrně stálé. Vyskytují v zajímavých asociacích - to jest společenstvech nerostů. Častým nerostem je wolastonit, tvořící narůžovělé vláknité shluky, někdy bývá shromážděný kolem granátu a odděluje ho od mramoru. Méně častý bývá vesuvian v podobě krátce sloupcovitých krystalů nebo zrn hnědozeleného zbarvení, šedozelená zrna pyroxenu a zelená zrna epidotu.
V minulosti se na lokalitě nacházely krásnější kousky, atraktivní ukázky typické asociace kontaktních minerálů, které vznikají na styku granitu a mramoru. Například čtyřboké hnědé sloupce vesuvianu až 7cm dlouhé, nebo až třícentimetrové šedorůžové tabulkovité krystalky vzácného titanitu.
Podle posledních zpráv se toho na lokalitě v současné době už tolik nenajde, ale slušné kousky je prozatím možné sehnat za přijatelnné ceny. I když je pravda, že jak ceny postupně rostou, stěhují se kvalitní kousky do šuplátek a škatulek šutromilců.
Pokud jde o mého hesonitového medvěda, určitě by vás zajímalo, jestli takhle ty kameny narostly. Upřímně řečeno, já je koupila náhodou, když jsem prohrabávala velikou škatuli hesonitů, které se prodávaly na váhu. Až doma, když jsem si je prohlížela, zjistila, jsem že dva kousky na sebe takto sednou. Při bližším pohledu byla na obou i nepopiratelně navazující rýha, takže mi připadá velmi pravděpodobné, že můj granátový skvost se narodil v hrubě zrnitém kalcitovém mramoru Vycpálova lomu v takto kompletní podobě. Nejprve předlouho krystalizoval, posléze spořádaně ploval, dokud se nedostal do té škatule a osud tomu chtěl, že potkal mne, které nestačí pět šutrů, když jich může mít patnáct, takže si ho zakoupila nevědomky celého.. No a já neodolala a pomohla mu ke stabilitě troškou lepidla, i když to nutné nebylo, protože ve spodní části byl přesně tvarovaná mistička, do které zapadla část vrchní.