Granáty, jejich vlastnosti, vznik a využití
Početná skupina granátů má přibližně dvacet odrůd, které se liší chemickým složením a všechny krystalizují v kubické soustavě. Jejich společnými vlastnostmi je vyšší hustota, hmotnost a tvrdost. Jsou také chemicky a mechanicky velmi odolné.
Granáty krystalizující v krychlové soustavě nemiívají tvar krychle, tvoří nejčastěji dvanáctistěn kosočtverečný /granátotvar/ a čtyřiadvacetistěn deltoidový. S oběma tvary je to asi tak, že dvanáctistěny se vyskytují většinou u granátů z krystalických břidlic a čtyřiadvacetistěny spíš v pegmatitech. V horninách granáty často tvoří zrnité až téměř celistvé shluky a v náplavech je lze nalézt jako drobná zrna nebo úlomky
.
Granáty jsou obecně značně chemicky i mechanicky odolné, jejich tvrdost se pohybuje v rozmezí 6,5 – 7,5 . Nejsou štěpné, ale odlučné, zejména almandin, lom je lasturnatý až tříšťnatý, lesk skelný až mastný. Průhlednost závisí na složení, velikosti krystalu, stupni navětrání a obsahu znečištěnin. Granáty patří mezi těžké minerály, hustota závisí na chemickém složení, pyropy a grossular jsou nejlehčí, andradit nejtěžší. Hustota je udávána v rozmezí od 3,5 do 4,3. Velikost krystalů je rozmanitá, některé uvidíme jen pod mikroskopem, ale jsou granáty větší, než lidská hlava.
.jpg)
Chemické složení a příměsi ovlivňují i barvu, u granátů se setkáme se všemi barevnými odstíny kromě modré, převládají odstíny ve škále hnědočervené. Lidé si s granáty spojují většinou červenou, ale tu mají jen dvě skupiny - pyropy a almandiny.
Pokud jde o klenotnické využití, jsou granáty velmi rozdílně zpracovatelné, jejich odrůdy se mohou mísit a vznikají tak nové barvy i chemické sloučeniny.
Granáty dělíme do dvou skupin, na hlinité a vápenaté granáty. Řada pyralspitu, čili hlinitých granátů, jejímiž základními členy jsou pyrop – almandin – spessartin a řada ugranditu, vápenatých granátů grossular – andradit – uvarovit. Obě skupiny se mezi sebou mísí jen omezeně, členové jedné skupiny se mísí snáz.
Granáty se vyvíjejí v různém prostředí, obyčejně za vyšších teplot při krystalizaci magmatu. Vyskytují se především v metamorfitech a pegmatitech, méně v magmatitech a sedimentech, v charakteristických asociacích s biotitem, muskovitem, staurolitem atd. Obecně převažuje rulách a svorech almandin, spessartin v pegmatitech a žulách, na kontaktech vápenců a granitoidů grossular, ve skarnech andradit a pyrop v hadcích. Uvarovit je poměrně vzácný, je vázán na přítomnost chormových rud. Není to vždy stoprocentně platné, ale dá se s tím počítat.
Granáty se často vyskytují v kontaktně metamorfovaných horninách, které vznikají při styku s vyvřelinami. Takto vznikají granátovce, obsahující přeevážně granát, pyroxen a magnetovec. Odolné granáty vzdorují zvětrávání, takže se často objevují v náplavech.
Granát se vyskytuje poměrně hojně a člověk ho využívá především pro jeho odolnost a tvrdost. Kvalitn exempláře se zpracovávají jako drahé kameny, méně atraktivní zrnitější kousky využívají v technice.
vyrábějí se z nich součásti pro hodinky, kompasy a podobné mechanismy. Zbytky a jinak nepoužitelné kousky se melou jemný prášek jako brusivo, především almandin.
V Mohsově stupnici má granát stupeň tvrdosti 7, je tvrdý achemicky inertní, proto s ním lze dobře opracovávat širokou paletu povrchů. Používá se při zpracovávání tvrdých dřev, jemný prášek se sype do leštících, ve kterých se tamblují jiné kameny. Dobře se hodí k otryskávání a k řezání vysokotlakovým vodním paprskem a ve vodárenství jako náplň do rychloprůtokových filtrů. Řezací schopnost brusných potřeb z granátu je 2 až 6krát větší než u křemenného písku.