Břečťany
po létě tu zbyla unavená zeleň
vůně se vytrácí spolu s květy
vlastně už není
za čím se rozletět
čeho se nadechovat
pohyb vyhasíná
zářící houštiny břečťanů
v posledních ozvěnách světla
rozvírají trsy drobných hvězdiček
tepající oázy života
ostrůvky života v chladnoucím vesíru
volají v mrazivém dopolední
kdo létá
kdo dýchá
slyš!
dosud je čeho se nadechovat!