Život v pravěku » Pachycefalosauři - čili plazi s tlustou lebkou
Pachycephalosauria znamená Plazi se silnou lebkou. Jsou to moji sauři číslo 1a. Což je proto, že moji absolutní favorité, tedy číslo 1, jsou ceratopsi a protože pachycefalosauři nejsou favorit číslo 2 ale také číslo 1, jen ten druhý, tak jsem přidala a. Sice by se dalo logicky čekat, že ceratopsi budou tedy 1a a pachycefalosauři 1b, ale to by vypadalo, že je dělím na áčka a béčka a to tak není. 1 a 1a je úplně spravedlivé, protože ten 1a za svou maličko druhou pozici dosává jako kompenzaci áčko a tak se to krásně srovná.
Pachycefalosauři jsou menší dinosauři. Dosahovali nanejvýš osmi metrů a byli mezi nimi i druhy velké asi jako člověk. Co ovšem rozhodně malého nemají, to je lebeční kost. K čemu jim sloužila, se přesně neví, podle síly kosti se usuzovalo na podobný účel jako má zesílené čelo u beranů, kteří do sebe v době říje narážejí čelem. Ti mají ale v kosti pórovité tkáně, které odruší následky nárazu tak, aby nedošlo k požkození mozku, což Pachycefalosaurům chybělo. Kromě toho jsou - i když menší dinosauři - přece jen o poznání větší než beran, takže takový náraz jedné sauří hlavy na druhou by musel být o něco větší řacha, než u beranů. Mají ale proti nárazům dobře odrušenou páteř. Proto se objevil názor, že si o sebe kvůli tlustolebým krasavicím netloukli přímo hlavami, ale naráželi hlavou do těla soupeře.
Své, nejspíš hodně neústupné hlavy, měli nejen tvrdé, ale také zajímavě zdobené. Vypadají jako fantasy bojové helmice, nahoře je ta funkční polokoule uzpůsobená k nárazům a kolem dokola nepříliš velké, za to však vysloveně dekorativní věnce a lemy z kostěných výrůstků. Asi jako královská koruna, model pro válečné tažení.
Kromě toho byli zřejmě potravní specialisté, býložraví, možná i všežraví, což znamená, že si vybíralii a necpali se kdečím. Jasný důkaz relativně šlechtické povahy. Jedním z důvodů, který k tomuto předpokladu vede, je fakt, že se dnes nacházejí převážně jen dochované lebky. Vysvěttluje se to tím, že plazi s tlustou lebkou žili v horách, kde nebyly podmínky pro fozilizaci tak příznivé - není tu dost dobře možné, aby bylo mrtvé tělo zakryto sedimenty, naopak, hory se obrušují. Kosti ale může odnést voda a v takovém případě je jasné, že se nebudou nacházet běžně celé kostry, jako je tomu u živočichů, kteří zemřeli v třeba v bažině.
Dělí se na dvě základní skupiny, Homalocephalidae s plochými lebkami a Pachycephalosauridae se klenutou lebbkou. Ti s plochou lebkou nejsou zdaleka tak báječně ozdobení, nedá se u nich mluvit o bojové královské koruně. Asi byli praktičtější a na ozdoby si tolik nepotrpěli. Uvažuje se také o tom, že to byl spíš vývojový mezistupeň, čili jakási betaverze té impozantní klenuté lebky.
Těžko říct, jestli se někdy najde něco, co nám život plazů s tlustou lebkou osvětlí důkladněji. Prozatím jsem ráda, že současné nálezy stačí k tomu, abych se s mým 1a favoritem seznámila, neboť kdyby se tak nestalo, můj duševní svět by byl o hodně jednotvárnější.
foto wikimedia - lebka druhu Dracorex hogwartsia - Children's Museum, Indianapolis