Život v pravěku » Ceratopsi - rohatí ještěři
Moje sauří jednička jsou ceratopsidi, čili rohaté tváře.
Patří mezi ptákopánvé - to je termín asi tak pěkný jako čtyři tři mušketýři, protože ptáci nejsou potomci ptákopánvých, ale plazopánvých.
Ceratopsidi byli stádní tvorové a stáda byla zřejmě dost početná. Názor se opírá o hromadné fosilní nálezy, odkud pocházejí kosti stovek i tisíců jedinců. Byli to býložravci, možná všežravci a údajně měli své predátory. Podle některých teoriií to pro predátora moc jednoduché nebylo, protože rohatý ceratops byl nebezpečná kořist, dravci stačilo nějak neopatrně narazit na jeho roh a způsobil by si zranění. A to žádný dravec nerad riskuje, protože aby obstál při lovu, musí být v kondici. Tak si problematickou kořist vždycky rozmyslí.
U rohatých ceratopsů chránil obrovský kostěný límec krk a mnohdy tvořil velmi podstatnou část těla. Nejde jen o boj samotný, ale hlavně o to, že takové monstrum bylo nebezpečné i bez života, stačilo špatně šlápnout. Takže představa dramatického lítého souboje dvou pravěkých monster asi bude jen představou. Osobně si to moc představit nedovedu, zvířata se chovají spíš účelně než agresivně.
Co si ale představit dokážu, že se stáda ceratopsů bránila podobně, jako to dělají dnešní stáda turovitých - semknou se do obranné formace a namíří na protivníka rohy. A stojí, je na nepříteli, aby zvážil, co se asi tak může odehrát. Tohle se mi jako obranná strategie moc líbí, je to inteligentní a úsporné. Prostě dát dostatečně najevo, že bojovat nemusím, že můžu i prohrát, když na to přijde, ale případný vítěz z toho určitě nevyjde lacino. Pokud z toho vůbec vyjde.
Velikostí podle všeho vyniká Eotriceratops - Raná třírohá tvář ze souvrství Horseshoe Canyon v Albertě. Lebka je podle popisu měří kolem 3 metrů, takže by celý živočích mohl dosáhnout impozanzní délky 12 metrů.
Mně ale padl do oka o něco subtilnější Styracosaurus - Ještěr s bodci. Styrakosauří rohatá kompozice je obzvláště povedená, vypadá jako malá sbírka mečů. Podobně imozantní je Pentaceratops - Pětirohá tvář. Má méně rohů než Styrakosaurus a dost dlouhý, architektonicky dobře zvládnutý krční límec.
Na ceratopsech obdivuju především schopnost udržet s tím balanc. Vím moc dobře, co to dá přes den práce, docílit toho, aby drdol s patřičnými ozdobami při pohybu zachoval původní ráno plánovaný tvar i umístění.
foto wikimedia