Savci » Lvíček zlatý - Leontopithecus rosalia
Tohoto nádherného kosmana kdosi charakterizoval jako nejzářivěji vybarveného savce. Delší a tmavší srst na tvářích tvoří hřívu, která rámuje hlavu, líce a hrdlo a ukrývá malé ušní boltce. Zaté zbarvení kontrastuje s obličejem s nápadnýma velkýma hnědýma očima. Konce tlapek, obličej a někdy i ocas jsou černé.
Lvíček zlatý je největším zástupcem skupiny malých drápkatých opiček, pojmenovaných podle drápků na dlouhých štíhlých jemně osrstěných prstech. Ty používá lvíčekm podobně jako jeho příbuzní ke hledání larev pod kůroua v dutinách stromů.
Tělo lvíčka zlatého je dlouhé 20-33cm, váha cca 700g, v zajetí i vyšší. Samička je sice o něco menší než sameček, váží cca 550g, ale při těhotenství ho může váhově předstihnout. Ocas je delší než tělo, dosahuje až 40 cm a není chápavý.
Kromě toho, že je to vysloveně krásná a rozomilá opička, má i mírnou povahu. Žije ve skuponkách 4-11 členů, kteří spolu dobře vycházejí. Potomstvo přivádí na svět především dominantní pár, ale ostatní nijak neutlačuje. Obvkle se narodí dvě mláďata, zpočátku je vychovává samice, později i samec a přátelské členky ve skupině v péči pomáhají také. Březost rtvá 125-132 dnů.
Přirozeným prostředím lvíčka zlatého jsou bažinaté lesy v okolí moře. Pohybuje se 10-30m nad zemí ve větvích stromů mezi liánami a epifyty, dává přednost hustým porostům, zejména broméliím. Skupinky jsou ve dne velmi aktivní, málokdy je lze pozorovat v klidu. Hraví a obratní lvíčci se spolu neustále dorozumívají švitořivým hláskem, vydávají pískavé a klokotavé zvuky, které připomínají ptačí cvrlikání. Nocují společně, nejlépe v dutině stromu, schoulí s do klubíčka a příkryjí se dlouhým ocáskem. Ačkoliv drobný útlý lvíček nevypadá bojovně, dovede se při ohrožení bránit ostrými zoubky a silnými drápky. V přírodě si své teritorium pozorně hlídá a obhajuje před vetřelci. Členové skupinky si nebezpečí hlásí varovnými zvukovými signály.
K jeho přežití je nezbytný uzavřený lesní příkrov. Přímé sluneční záření špatní snáší a v horkých letních dnech vyhledává stín v hustém listoví. Dříve byl v pobřežních pralesích hojný, ale plantáže kakovníku a gumovníku původní prostředí změnily natolik, že dnes z celé populace zůstaly jen izolované zbytky. Neexistuje souvislý areál, kdy byl lvíčci zlatí mohli žít. Největším nepřítelem je pochopitelně člověk, ale jsou tu i přirození nepřátelé, dravci, kočky a hadi. Počet lvíčků zlatých v zajetí je větší než u volně žijící populace, chovné stanice se pokoušejí o reintrodukci, ale nepřílši úspěšně. V 60.letech minulého století byl silně ohrožen a situace se příliš nelepší.
Chov v zajetí je složitý. Krásné oranžovozlaté zbarvení při chovu v nevhodném prostředí může vyblednout. Není to jen stravou, důležitá je i správná teplota a vlhkost prostředí. I když lvíček nesnáší přímé sluneční záření, má rád teplo. V zajetí je chov poměrně složitý i proto, že rodí poměrně velká mláďata. Chovaní jedinci jsou evidováni a jsou po celý život "majetkem" Brazílie. Pokud zoologická zahrada lvíčky chce, musí se zapojit mezinárodního chovného programu. Nejprve dostanou nadbytečné samce nebo nechovné páry, ale i to trvá až několik let. Poté, co prokážou schopnost lvíčky úspěně chovat, mohou dostat chovná zvířata. Tyto páry ani jejich mláďata se však nestávají majetkem zoologické zahrady, používají se podle pokynů koordinátora chovu.
Chov je podobný jako u tamarínů a kosmanů. Vnitřní ubikace s budkou a krmítkem je vytápěná na 25° C. Živé rostliny udržují vhodnou vlhkost vzduchu, která ovlivňuje kvalitu srsti, kromě toho je v ubikace hojnost větví, které je možné vyměňovat. Za příhodného počasí se lvíčci vypouští do venkovního výběhu.
Kromě lvíčka zlatého známe ještě dva další druhy.Žádný z nich však není tak nádherně zbarvený. Na hlavě a krku mají všechny druhy typickou hřívu, lvíček černý je celý černý a lvíček zlatohlavý je černý, pouze ruce, ocas a okolí obličeje jsou zlatavé. Všechny tři druhy jsou velmi vzácné a zařazeny do CITES I.
Poddruhy
Lvíček zlatý - Leontopithecus rosalia rosalia
Má zlatožlutou srst a tmavě zbarvený obličej.
Žijí už jen zbytkové populace na além území v brazilských horách u Rio de Janeira.
Lvíček zlatý zlatohlavý - Leontopithecus rosalia chrysomelos
Má černou srst a kolem obličeje je zlatohnědý. Nohy jsou hnědé a zlatohnědý pruh nad kořenem ocasu sahá až do poloviny ocasu.
Žije v malé oblasti lesa na pobřeží ve státě Bahia.
Lvíček zlatý černý - Leontopithecus rosalia chrysopygus
Má leskle černý hřbet, obývá zbytky lesů ve státě Sao Paulo.
Ffoto wikimedia