Ptáci » Orel opičí - Pithecophaga jefferyi
Patří mezi největší dravce na světě, rozpětí křídel dosahuje téměř tří metrů. Samice váží až sedm kilogramů a délka těla může přesahovat jeden metr. Větší už je jen jihoamerická Harpia harpyja, která stejně jako on žije v džungli.
Orel opičí má na hlavě korunku, kterou při rozrušení vztyčuje. Její plně roztažená kopinatá pera pak tvoří polokruhovitý vějíř, ostře ohraničující tmavou tvář s pronikavými modrýma očma a sekerovitým zobákem. Široká křídla mu umožňují dobře manévrovat mezi korunami stromů. Kořist zabíjí tak, že ji uchopí pařáty a zatne do ní mohutné drápy.
Tento impozantní dravec je známý více než sto let. Roku 1896 ho objevil John Whitehead a pojmenoval ho po svém otci. Těžko dostupný prales znemožňoval důkladný výzkum, ale ornitologové to úplně nevzdali. Dnes víme, že býval docela hojný alespoň na čtyřech ze sedmi tisíc filípínských ostrovů, ale v současné době přežívá už jen ve zbytcích původních pralesních porostů na ostrovech Mindanao, Leyte, Samar a Luzon. Velikost populace se vypočítává podle areálu, který orel opičí potřebuje k životu. Tento odhad se považuje za příliš optimistický, ptáků jke ve skutečnosti asi méně.
Svůj biotop potřebují orli opičí bezpodmínečně k životu. Jinde nehnízdí ani neseženou potravu a nedovedou se přizpůsobit nové situaci. Na devastaci biotopu doplácejí jako jedni z prvních, Je také velmi těžké ho množit v zajetí, protože k námluvám patří akrobatické lety vysoko nad zemí a hnízdní okrsek o velikosti asi 10 000 ha. Jedinou nadějí je umělé oplodnění. Pokusy vrátit do přírody odchované mládě byly ale neúspěšné, takoví jedinci ztratili schopnost lovit. Kořist pohyblivější než kuře už pro ně byla problém.
Orli opičí žijí v celoživotních párech,vysoko na stromech staví společně rozměrné hnízdo a o jedno mládě se starají také společně. To přichází na svět mezi zářím a únorem přibližně po 60 dnech inkubace. Péče jim zabere dva roky a teprve potom samice může snést další, opět jediné vejce. Samice pohlavně dospívají v pěti letech, samci o v sedmi a dožít se mohou až čtyřiceti let.
Na Filipínách se o orlu opičím vypráví mnoho fantastických historek, ale ty zřejmě pochází z toho, že občas ukradne domácí drůbež. Vycpaný orel opičí se stal symbolem vyššího společenského postavení a dosud se za takové exempláře dobře platí. Roku 1995 byl prezidentem Ramosem vyhlášen za filipínský národní symbol.
Profesor Gonzales sledoval na Mindanau jeden pár a z tohoto pozorování pochází následující poznatky.
- Hnízdo bylo dobře skryto v koruně stromu nejméně třicet metrů nad zemí, v hustém porostu lián, epifytických kapradin a trsech orchidejí.
- Hlavní potravou pozorovaného páru byly nikoli opice, jak bychom usuzovali podle jména, ale letuchy /řád Dermoptera/, které¨jsou aktivní v noci. Tvořily podle odhadu 90% potravy donášené k hnízdu.
- Orli lovili časně ráno ve vzduchu, když se letuchy vracely do svých úkrytů v dutinách stromů. Uměli ale ulovit i letuchu přitisknutou ke kmeni stromu, třeba jen metr nad zemí.
- Opice nicméně lovili také, napříklada makaka filipínského - Macacairus philippinensis. Ten se toulá po pralese ve skupinách vedených samcem, takže orli podnikali koordinovaný útok v páru.
- Chytali také poletušky, savce příbuzné veverkám a jednou ulovili i samce zoborožce. Zoborožci naopak ohrožují jejich vejce a mláďata.
Foto - wikimedia