Ptáci » Lelek lesní - Caprimulgus europaeus
Je asi 30cm dlouhý, ale i při této velikostí stěží pozorovatelný jindy než za letu. Tlumeně šedohnědé peří s tmavohnědými, červenavými a světle žlutohnědými skvrnami a příčným podélným pruhováním barevně zcela splývá s povrchem lesní půdy či vřesové opadanky. Ještě obtížněji je viditelný, když se přitiskne ke kůře stromu. Odpočívá-li na zemi, drží ocas natažený rovně dozadu skoro přitisknutý k zemi a křídla má složená tak, že jejich špičky směřují dozadu a poněkud vzhůru.
Zbarvením se podobá trochu sově, má jemné nadýchané peří, díky kterému létá velmi tiše. Loví za soumraku a v noci stejně jako ony. Někde ho nazývají noční vlaštovkou. Je to obratný letec, při lapání hmyzu dovede rychle měnit směr. Loví především můry a brouky. Dříve byl docela hojný, dnes tomu zdaleka tak není. Doplatil především na zánik pastvin a nástup chemizace v zemědělství a lesnictví, které výrazně redukovaly výskyt hmyzu, létajícího v noci a za soumraku. Hnízdí u nás sice stále, ale ostrůvkovitě, především v méně postižených oblastech nebo na plochách rekultivovaných po těžbě rašeliny, písku nebo kaolinu. kde Na našem území se zdržuje od poloviny května do konce srpna, pak odlétá do Afriky. Takže skutečně nemáte moc příležitostí ho vidět.
Je to jeden z nejpodivuhodnějších příslušníků ptačí říše, vzhledem i chováním se odlišuje ve více ohledech.
Normálně sedají ptáci na větvi tak, že se ji prsty obejmou, takže sedí napříč. Lelek sedá podélně, protože nedovede svými krátkými prsty větev obejmout. Díky šedohnědému skvrnitému opeření vypadá v této pozici jako kus ztrouchnivělého dřeva. Na své krycí zbarvení spoléhá, při nebezpečí prostě znehybní - i když se nepřítel pohybuje velmi blízko. Ozývá se docela neptačím hlasem, zní to jako vrčení. Loví hmyz za letu tak, že otevře zobák a chytá ho jako do sítě. Má ho skutečně ojediněle a nepřehlédnutelně široký. Když si najdete jeho obrázek, bude vám jasné, že lelka si těžko spletete s jiným druhem.
Jako insektivorní vyhledává pochopitelně příležitosti k lovu hmyzu a vyskytuje se tam, kde je ho hojnost. Což je i mezi pasoucím se domácím zvířectvem. Podobně jako vlaštovka, která si často stavěla hnízdo pod střechou u stáje, kde bylo vždy dostatek much. Jenže vlaštovka je denní a celkem pěkně zpívající, úhledný ptáček a tak jí lidé přisoudili samé přednosti - nosí jaro a štěstí do domu, je pilná a obětavá matka. Za to lelek, vrčící, sově podobný, těžko viditelný a vzlétající náhle v těsné blízkosti nic netušícího člověka, nemohl být nic jiného než záludný a nedobrý obyvatel noci.
Neuvěřitelně široký zobák vypadal nebezpečně, takže lidé usoudili, že lelek krade mléko domácím zvířatům - proto kozodoj. Široká ústa jsou lemovaná jemnými štětinatými pírky, která při letu zvětšují lapací plochu zobáku. Tyto štětinky čistí lelek i za letu pomocí pilovitých zářezů na drápku prostředního prstu. Trochu potravy nasbírá na zemi, ale většinu hmyzu chytá ve vzduchu, létá tiše jako duch, jen občas zatřepetá křídly na místě, aby se rozhlédl po kořisti.
Lelek lesní patří do samostatného řádu lelků, je příbuzný sovám a kukačkám. Je tažný, hnízdí v Evropě a Střední Asii a zimuje jižně od Sahary. Když přilétá hnízdit, vrací se vždy na totéž místo. Velký je asi jako kos, sameček se pozná podle bílých skvrn na spodních okrajích ocasu a na špičkách křídel. Samice má tyto skvrny ve velké oblibě - stává se, že přiletí prozkoumat člověka s bílými součástmi oděvu.
Sameček začátkem léta za pozdního soumraku přehlíží své území, vyletuje kolmo do výšky, přitom rozprostírá ocas, takže jsou viditelné bílé signální skvrny. Za těchto letů se ozývá cvrčivým voláním.
Hnízdo si nestaví, samice najde mělkou jamku na vhodném místě, odkud má na všechny strany dobrý rozhled, na lesní půdu, na volné místo nebo na malou světlinku. Sam umístí svá dvě vejce. I když je hnízdo na zemi, není nijak snadné ho objevit. Rodiče se při zahřívání snůšky střídají, přes den sedí většinou samička a v noci sameček. Asi po 18 dnech se líhnou malí lelkové. Na svět přicházejí v prachovém peří, které vypadá jako plesnivé a na lesní půdě je velmi nenápadné. Zůstávají na místě, kde se vylíhla, matka se zpočátku zdržuje u nich. Poposedávají si, aby se vyhnula svým výkalům a tak se okolo nich vytvoří brzy kroužek z trusu. Při ohrožení rozevírají doširoka zobáky a výhrůžně syčí. Ve věku 15-20 dní začínají létat.
Bezpečnost zajišťuje dokonalé maskování. Samice do poslední chvíle setrvává nehybně na hnízdě, dokonce přivírá velké oči, aby ji neprozradily. Když je prozrazena, předstírá zranění a snaží se nepřítele odlákat od snůšky nebo mláďat. Zasedá na hnízdo dvakrát za sezónu, což při délce pobytu na hnízdišti znamená, že sebou musí docela hodit. Takže druhá snůška přichází ještě dřív, než dospějí mláďata z první, o která se v té chvíli začíná starat otec sám. To se odehrává po soumraku, v noci a brzy ráno.
Foto wikimedia