Ptáci » Ledňáček říční - Alcedo atthis
Zářivě modrý ledňáček říční je domovem v mírném pásu, obývá Evropu, severní Afriku a jihovýchodní Asii. Pestře zbarvené opeření je v těchto oblastech méně časté a proto ledňáčkova krása o to víc vyniká a přitahuje pozornost.
Svištící modrý záblesk nad vodní hladinou zůstane v paměti jako neopakovatelný zážitek na celý život. Kovově modré peří vzniká lomem světla, v závislosti na úhlu dopadu se jeví jako safírové, tyrkysové až smaragdové.
Peří ledňáčka bylo ceněno stejně jako vzácné koření nebo drahokamy. Oblíbili si ho zejména v Číně, kde zářivými pírky vykládali vějíře, šperky, paravány a zástěny. Pozadu nezůstávali ani korejští vládcové. Peří se pro tyto účely dováželo i z Evropy. Tato móda ustoupila teprve počátkem minulého století.
Ledňáček říční není ani tak vzácný pták, jako spíš plachý. Zdržuje se v místech, kam lidé často nechodí a kromě toho je samotář. Jedinci, samci i samičky, potřebují vlastní dostatečně velké teritorium, přibližně kilometr podél říčního toku. Hlídkují, prolétávají ho několikrát denně nízko nad vodou a případného vetřelce okamžitě zaženou. Obhajují ho velmi tvrdě, pronásledování, klovance a souboje mohou skončit i smrtí.
V čase námluv se vztahy mění, páry se snášejí a spolupracují při budování hnízda, sezení na vejcích i při výchově potomstva. Sameček následuje partnerku, za letu vydává pískavé zvuky a pokud je vzat na milost, obdarovává svou vyvolenou čerstvými rybkami, které jí podává hlavou napřed. Jestliže jejich revíry sousedí, dočasně je spojí a založí zde rodinku.
Hnízdo používají buď starší, nebo si staví nové. Ideálním místem je pro tyto potřeby drolivý říční břeh, kde si mohou zobákem vydlabat hnízdní noru. To stojí oba budoucí rodiče nejméně 14 dní tvrdé práce. Vstupní otvor je 0,8-1,8m nad hladinou, tak, aby ho neohrožovala voda a aby se k němu nedostali nevítaní hosté ze souše - například liška. Vajíček bývá zpravidla 6-7 a když je dobrý rok, vyvedou ledňáčci mladé i třikrát, byla dokonce pozorována i čtvrtá.
Po třech týdnech zahřívání snůšky přicházejí na svět malí ledňáčci. Jsou holá a slepá a nedovedou udržet tělesnou teplotu, takže jeden z rodičů musí vždy zůstávat na hnízdě, zatímco druhý loví. Asi po týdnu holátka obrostou peřím a tak už loví oba rodiče. Přinášejí dorůstajícím potomkům až 70 čerstvých rybek denně. Mláďata se v hnízdě řadí do kruhu, který se postupně otáčí. Rybku dostane vždy ten, kdo je u vchodu do hnízda. Přitom se nijak nepřetlačují, čekají ukázněně, až na ně přijde řada. Po třech až čtyřech týdnech už vyletují a usazují se na vlastní pozorovatelny. Rodiče je několik dní ještě dokrmují, zpravidla samec, protože samička už zahřívá novou snůšku. Území rodičů mladí rychle opouštějí a potulují se až do příštího jara, kdy začínají obhajovat vlastní teritorium.
Při lovu ledňáček číhá na pozorovatelně a pokud spatří možnou kořist, vrhá se střemhlav do vody. Při pádu si pomáhá křídly a dosahuje vysoké rychlosti, takže se ponoří do až metr hluboko do vody. Pokud je pozorovatelna příliš nízko nad vodou, ledňáček nejdřív vyletí o něco výš. Někdy také loví ze vzduchu, díky zvláštnímu pohybu křídel se drží na jednom místě, jako by stál ve vzduchu. Je to sice obtížnější způsob, ale výrazně úspěšnější. Na kořist musí přesně zaměřit, protože pod vodou chrání jeho oči méně průhledná blanka. I přesto ale dovede spolehlivě ulovit rybku v půlmetrové hloubce a s úlovkem je schopen se vrátit na posed během 2 sekund.
Foto wikimedia