Obojživelníci a plazi » Želvy
Želvy jsou dobře vyhraněným řádem starobylé třídy plazi Reptilia, první skupiny obratlovců, která ke svému vývoji nepotřebuje vodní prostředí. Poprvé se na Zemi objevily asi před 100 miliony let, ale evoluční změny od té doby prodělaly jen malé. Svým starodávným předkům pozoruhodně podobají.
Brzy se vyvinuly dvě velké skupiny, které přežívají dodnes, Skrytohrdlí a Skrytohlaví. Jak je zřejmé podle názvu, rozlišovacím znakem je způsob, jakým ukrývají krk a hlavu pod krunýř. Skrytohlaví ohýbají krk vodorovně do kličky a hlavu i krk skrývají ze strany mezi plastron a kaparax. Mohou si dovolit delší krk než želvy Skrytohrdlé - Criptodia, které zatahují krk do krunýře pozpátku tak, že ho vevnitř ve svislé poloze esovitě ohýbají. Pouze 2 čeledi, matamatovití a pelomedusovití patří mezi skrytohlavé, ostatní jsou skrytohrdlé.
Kromě toho lze želvy pro určité potřeby dělit na terestrické - pozemní, a sladkovodní a mořské. Toto dělení má svůj význam v praxi mezi chovateli, ale netýká se systému.
Želvy doshují velikosti od 8 do 250cm a snadno je poznáme podle unikátního tělního krytu, krunýře, který se skládá ze dvou částí. Svrchní díl se nazývá karapax a většinou bývá vyklenutý, spodní plastron bývá zpravidla plochý. Obě části jsou spojené a umožňují želvám buď zcela nebo alespoň částečně do krunýře zatáhnout hlavu i končetiny. Vnitřní vrstvu krunýře tvoří kostěné štítky a viditelný povrchový kryt rohovinové destičky nebo silná měkká kůže. Lebka želv je masivní, čelisti bezzubé a jazyk přirostlý, takže ho želvy nemohou vysunout z úst.
Nejstarší známé praželvy měly na patrových kostech ještě pravé zuby, ale dnešní želvy už jsou zcela bezzubé. Jjejich čelisti ale nejsou bezmocné ani slabé. pokrývají je ostré rohovinové lišty. U masožravých druhů jsou rohovité čelistní hrany velmi ostré a pracují podobně jako nůžky, zatímco u býložravých je okraj pilovitý a usnadňuje uchopení a utržení rostlinných částí. Želva si tedy pomocí čelistí krájí potravu na sousta, která může spolknout. Na rozdíl od hadů nemá roztažitelný jícen a krunýřem pevně stanovený tvar těla nedovoluje nasoukat do žaludku potravu, která by jeho objem zvětšila.
Želvy se pohybují pomocí končetin. Vodní druhy mají mezi prsty větší nebo menší plovací blány, zatímco prsty suchozemských želv jsou opatřeny silnými drápy. Mořské želvy mají veslovité končetiny, které jim umožňují dokonalý pohyb v moři. Tráví zde téměř celý život, na souš vylézají jen v době kladení vajec. Všechny druhy včetně vodních želv dýchají plícemi, i když dovedou pod vodou vydržet velmi dlouho.
Rozmnožování probíhá na souši, ať už jde o druhy vodní nebo suchozemské. Samice nakladou tvrdá kulatá vejce a zahrabou je do vhodného substrátu. Po uplynutí určité doby se líhnou malé želvičky podobné dospělcům. O potomstvo želvy nepečují, mláďata jsou od prvního okamžiku zcela samostatná.
Suchozemské želvy bývají zpravidla býložravé. Menší podílem živočišné složky tvoří například hmyz nebo drobní živočichové, na něž při pastvě narazí, nevyhýbají se ani uhynulým zvířatům. U vodních želv tomu bývá naopak, ve vodním prostředí se pohybují velmi obratně a rychle a většinou si potravu loví. Želvy žijí dost dlouho, zejména suchozemské druhy se mohou dožít pokročilého věku - nejvyšší doložené stáří bylo 250 let.
Želvy sou klidné, pomalé, člověku od nich nehrozí žádné nebezpečí a jejich trpělivost a vytrvalost jsou vlastnostmi, které můžeme právem závidět. Mají některé přirozené nepřátele, ale nejvíce je ohrožuje člověk. Loví je jako potravu, pro želvovinu a sbírá jejich vejce. Zdaleka nejhorší je devastace krajiny, která komplikuje nebo znemožní rozmnožování. To jejich stavy decimuje nejvíc.
Při umělém odchovu želv se vajíčka vyvíjejí v inkubátoru. Přitom je nezbytné je uložit v téže poloze jako jak nakladla želva, jinak zárodky mohou odumřít.
Foto wikimedia