Obojživelníci a plazi » Rekviem za ropuchu zlatou
Ropuchu zlatou objevil roku 1966 J Savage v Kostarice. Obyvatelka horského mlžného pralesa, vzdáleného lidské civilizaci, fascinovala po každé stránce. Pouze u tohoto druhu ropuchy byl pozorován pohlavní dimorfismus, navíc velmi výrazný. Samec je celý zlatooranžový až oranžově červený, samička je modročerná se žlutooranžovými skvrnami. Obě pohlaví se liší i velikostí, sameček je menší, což je ostatně u žab pravidlem. V prostředí, kde neměla příliš nepřátel, kladla ropucha malý počet poměrně velkých vajíček. Bylo ji možné pozorovat jen krátce po období dešťů.
Jediný znamý areál výskytu se nalézal na poměrně malé lokalitě. Toto území bylo shodou okolností přírodní rezervací, takže bylo možné realizovat ochranářská opatření. Celá populace Ropuchy zlaté však v roce 1987 zmizela, takže měli vědci jen 20 let času na to, aby se o ní něco dozvěděli. Vymizení druhu bylo příliš neočekávané a rychlé, ochranáři nedokázali včas zareagovat. V roce 1993 začali zjišťovat, zda nějaký exemplář náhodou nepřežil v teráriích zoologických zahrad, bohužel bezvýsledně a tak je ropucha zlatá považována za ztracenou.
O příčinách jejího vyhynutí se diskutuje. S největší pravděpodobností je jedním z faktorů El Niňo, mořský proud, na kterém je závislé pobřežní klima. V roce 1986-1987 zde nastalo extrémní období sucha, které trvalo 12 měsíců a značně snížilo počet obojživelníků. Déšť, který měl být po tak dlouhé době nadějí všeho živého, zklamal po celé čáře. Insekticidy, jimiž místní obyvatelé v nížinách ošetřují plantáže se kumulovaly v horské mlze a s prvním větším deštěm spadly na zem. Rozpustnost organických sloučenin v mlze a horku je nesmírně vysoká, takže suchem vyčerpaní obojživelníci svou pokožkou vstřebali smrtící jed. Spolu s ropuchou zlatou z této oblasti zmizely i další druhy. Některé z těch nejhojnějších byly po dlouhé době opět pozorovány, ale ropucha zlatá mezi nimi není.
Zásah člověka do krajiny vždycky znamená, že poruší původní společenství, které vyvinulo mnoho faktorů dlouhodobě zajišťující jeho existenci. Biotop je důsledně provázaný soubor organismů, tvořících jeden velký přežívající celek, který v kritických chvílích ze sebe musí vydat veškeré síly, aby se dokázal na planetě udržet. Žádný ze součástí tohoto celku v lepších časech nežije na úkor ostatních a neničí s pocitem, že k tomu má právo - kromě člověka. Jestliže v kritickém období má mobilizovat síly krajina narušená lidskou činností, nedokáže zajistit svým obyvatelům přežití.
V tomto případě lidé ztratili kromě jiných druhů obojživelníků také ropuchu zlatou, a nebyla to první ani poslední ztráta.
Foto wikimedia