Hmyz » Těžký život otrokářův
Otrokářský řád je zřízení, které chápeme jako stav společnosti, v níž jedinec - otrok je ovládán a využíván nadřazeným jedincem - pánem. Pokud tedy řekneme, že u mravenců panuje otrokářský řád, představíme si třídu vládců, která žije na úkor ovládaných. Když ale prozkoumáme celé to společenství blíž, zjistíme kupodivu, že to tak docela pravda být nemusí. Vládnoucí mravenci nemají nijak záviděníhodný životní styl.
Nájezdníci by se především sami prostě neuživili a tak je péče o dostatečné množtví pracovních sil jejich úkolem. Není to jednoduché, musí vypátrat možný zdroj, vydat se na cestu a úspěšně si vybojovat kořist. Usínat na vavřínech nemohou.
Královna, tedy její veličenstvo, je sice krmena, hlídána a cenná vajíčka jsou opatrována jako poklad, ale ze své královské podzemní komůrky se celý život nehne. Nedá se říct, že by si nějak zvlášť svého důstojného postavení užívala.
V mravenčí kolonii musí vládnotut pořádek. Když takový pořádek zařizují lidé, je k tomu nutná celá jedna specializovaná kasta - zákonodárců, zákonozpytců a ochránců zákona. Kolik procent lidské populace tvoří počet právníků, politiků, detektivů, policistů a nepřeberného množství souvisejících profesí, to si netroufám odhadovat. Mravenci si něco takového dovolit nemohou, zřejmě už dávno tuhle možnost zavrhl jako slepou uličku. Jejich systém nevyžaduje žádné specialisty a má stoprocentní výsledky. Krása, že?
Mravenci se totiž řídí pachem. Kolonie žije v jakémsi obláčku vůně - pochopitelně vonící mravencům, nikoli nám - ve kterém je služebníkům i pánům jasné, co mají dělat, dokonce je možné takto koordinovat více hmyzích druhů. Někteří mravenci mají tůzné otroky, z nichž každý má svůj zvláštní úkol. Vůně pochopitelně platí pro každého, kasta nekasta a v tomto státečku tedy druh nedruh.
A tak je na tom asi nejlépe člen společenství, který má nějakou zajímavou specializaci - třeba chodí po okolí sbírat jehličí nebo semena. Projde se, užije si čerstvého vzduchu a přírody, zatímco urození bojovníci si nikdy nemohou být jistí, zda se dožijí druhého dne. Boj je boj a někdy vítězí i obránci. A ještě jedno riziko je provází. Na svých loupřivých výpravách nemají velitele, řídí se především svým obláčekem vůně. Pokud jim do válečného tažení zaprší, je zle. Déšť pohlcuje pachové molekuly obsažené ve vzduchu a mravenčí orientace, bojový duch a smysl pro povinnost se rychle vytratíí..
foto wikimedia