Hmyz » Nakolik jsme spřízněni s pavouky?
K unikátnímu poznatku dospěli vědci na základě pokusu z roku 1973. Letu kosmické lodi Apollo se jako pasažéři zúčastnili i dva křižáci druhu Araneus diadematus. Cílem pokusu bylo pozorování - co vlastně takový pavouk ve stavu beztíže bude dělat. Pavouci na tuto situaci nebyli připravováni, neprodělali žádný výcvik, takže jejich chování nebylo možné předpokládat. Navzdory nepřirozeným podmínkám vytvořili síť, která se nijak zvlášť nelišila od sítí, spřádaných v pozemských podmínkách před startem. Tož znamená, že stavu beztíže se mohou docela dobře přizpůsobit. Vědci podle této zkušenosti usuzují na neobyčejně vysokou organizovanost jejich centrální nervové soustavy.
V této souvislosti je třeba vzít v úvahu i pro laika dobře patrnou uspořádanost sítě křižáků, která se stala jakýmsi symbolem pavoučí sítě vůbec. Ačkoli pavoučí sítě mají rozmanité podoby, v našem povědomí se při vyslovení slova pavučina objeví hvězdice základních vláken, mezi nimiž se od středu odvíjí pravidelná spirála. K pokusu tedy byli vybráni jedni z nejlepších stavitelů a zároveň tvůrci jedné z nejsložitějších pavoučích staveb.
Stav nervové soustavy jako dúležitý činitel, ovlivňující konečnou podobu sítě, byl prokázán populárním pokusem německých arachnologů /Witt a Peters/, kteří zkoumali vliv různých faktorů na chování pavouků. Vzhled sítě se pod vlivem halucinogenů měnil velmi výrazně podle druhu použité omamné látky. Charakteristická podoba sítě téhož druhu po požití kofeinu byl nápadně jiná než po LSD. Střízlivý pavouk, k němuž připevnili brok, přizpůsobil svou síť okamžitě nové hmotnosti. Zkrátil délku snovaných vláken, aby byla silnější a zátěž vydržela. K tomu - kromě vnímání zátěže a vyhodnocení situace - bylo nutné o nepatrný časový úsek přizpůsobit rychlost vypouštění sekretu ze snovacích žláz, tak, aby na vzduchu tuhnoucí sekret měl o požadovanou mikrojednotku širší průměr ve chvíli, kdy se z něj na vzduchu stane vlákno.
Pavučiny, které hospodyňka pečlivě vymetá, nejsou tedy dílem jen tak někoho, Centrální nervová soustava jejich stavitelů je schopná prazvláštních výkonů a lze očekávat, že nám připraví ještě mnohá překvapení. Z pokusů Witta a Peterse se zjistilo, že je možné podle pavoučích sítí dost spolehlivě odhadnout i vliv halucinogenů na chování člověka. Máme tedy s pavouky zřejmě společného víc, než si myslíme.
Foto wikimedia