Hmyz » K čemu slouží pavučina
S pavučinou se setkáváme doslova na každém rohu, V našem povědomí je neodmyslitelně spjata s jejím obyvatelelem a tvůrcem, číhajícím opodál ve skrytu. Když v jeho lepkavém předivu uvízne hmyz, vyrazí ke kořisti a zbaví nás tak jednoho člena početné třídy Insecta, k níž nás nepoutají úplně vždy přátelské pocity. Na druhou stranu ale netoužíme mít pavučiny doma ve velkém a tak někdy prostě vezmeme smeták a donutíme našeho osminohého spolubydlícího k nové stavbě.
Pavouci však nevyužívají síť pouze k lovu.
Velký zadeček křižáků je při pohybu po zemi nevýhodou, nijak jim chůzi neusnadňuje. Při náhlém pádu z výšky dokáže pavouk bleskurychle vypustit ze svých snovacích žláz vlákno, které zůstane připevněné na podkladu a umožní okamžitý a snadný návrat zpět, takže neztrácí čas ani energii potřebnou k lezení z místa dopadu.
Vodouchovití svůj vodní příbytek z jemných hedvábných vláken využívají po všech stránkách, požírají zde kořist, odehrávají se tu zásnuby, vyvíjejí se vajíčka, přečkává zimní období a navíc je to i zásobárna vzduchu, který si sem vodouch přináší v podobě bublinek na chlupatém zadečku.
Sítě často pomáhají pavoukům chránit snůšku a při rozmnožování slouží vlákna jako signální zařízení mezi partnery.
Jemné vlákno pavučiny vznášející se ve větru je miniaturním letounem, na jehož konci visí vzduchoplavec, říkáme tomu babí léto.
I všeobecně známé použití pavučin jako lapacích zařízení, která pavouci využívají při své potravní strategii, má více podob. V té nejjednodušší kořist uvízne v síti, někteří pavouci ale síť po kořisti házejí nebo ji zaplaví přímo sprškami čerstvých výměšků snovacích žláz. Pro jiné je to skrýš, z níž se na kořist vrhají a na druhou stranu jsou i takoví, kteří sítě k lovu vůbec nepoužívají.
Důležitou skutečností je i způsob vzniku sítí. Pavouci se dělí na dvě skupiny, kribelátní a ekribelátní, to jest kribelum vlastnící a kribelum nevlastnící. Kribelum je zvláštní přídavné zařízení u snovacích žláz, výrazně ovlivňující proces tvorby sítě, její konečnou podobu a způsob, jakým se kořist k síti přilepí. Síť jednodušších ekribelátních pavouků se skládá z vláken pokrytých lepivými kuličkami, které pavouk musí každý den obnovovat. Vlákna sítě kribelátních pavouků jsou vlastně zdvojená, v kribelu vzniká totiž navíc ultrajemné kribelové vlášení. To přebírá lepivou funkci, která je navíc trvalá, takže kribelátní pavouk má méně práce.
Foto wikimedia