fauna - zvířata » Kája a já - Komu vášeň v srdci hááráá...

...tomu není pomoci. Tak praví píseň lidová, u táborových ohňů zpívaná. A lidé praví, že má pravdu. Souhlasím.

Fence vášeň v srdci hárá tak měsíc na jeden zátah, přibližně dvakrát do roka. V takových okamžicích je třeba vodítko nebo postřeh, bleskurychlá reakce a dobré nohy. Rozjitřené psí pocity velí poslouchat volání přírody a nikoli paničky, i když ta se může uřvat. Tak dva metry od ní už se lze s vysokou pravděpodobností úspěšně pokusit o sprint za hlasem svého nitra, neb je to hlas velmi vábivý.

Svým způsobem je to s fenkou snadné. Když vášeň zahárá v srdci ženichovi, je schopen se vetřít ke dveřím milované, označkovat si teritorium a pánečkům pěkně zavařit. Psovou musíte uhlídat, nebo sezdat pod dohledem, abyste věděli aspoň přibližně, co z toho může vzejít. Tedy pokud nejste majitelem urozených šlechticů, kde to musíte vědět naopak přesně. Co by vzešlo z takové události v našem případě, to jsem věděla bezpečně. Další pes v domácnosti, protože bych si určitě jedno štěně nechala a spousta komplikací při shánění hodných pánečků. Jezevčíková o patro níž přivedla na svět úctyhodných devět potomků naráz. Takže jsem vždycky hlídala. A uhlídala.

Káje se to zřejmě nějak nelíbilo. Přijdu takhle z práce domů a má osobní laryska, tehdy žlutá, leží na zemi a v ní ... díra vedle díry. Na voříška impozantní výkon, laryska nebyla malá. Podle zásady, že se pes nemá trestat, pokud ho nepřistihneme při činu, jsem Karolíně pouze vysvětlila, že s takovým chováním nesouhlasím a s přehledem začala zavírat dveře do ložnice, když odcházím. Kde nic není, ani čert nebere. A nebral, nebylo co a život šel spořádaně dál. Tedy až do dalšího hárání. Jednou jsem zapoměla zavřít a odnesla to modrá se žlutými proužky. Byla to ta novější, dražší a hezčí ze dvou. No nic, tak nebudu zapomínat. A když už pes touží po trhání dek, tak mu tu roztrhanou věnuju, ať si užije. Kája čas od času dárek roztahala po pokoji, ale skutečně jen čas od času.

Když jí začala zase hárat vášeň v srdci, měla jsem dobrý pocit - tentokrát se může klidně realizovat. Jak se stalo, že jsem zapoměla zavřít, nevím. Deka, která to odnesla tentokrát, byla obrovská, těžká, hnědá a květovaná a ... svým způsobem se mi moc nehodila. I když mě trochu zarazilo, že její volně přístupná deka ležela na svém místě. Vypadalo to jako naschvál. Zůstala neporušená už jen ta zelená, sváteční, lehká, ale správně teplá. Kája dostala nový pelech a další termín jsem uhlídala.

Rok po likvidaci velké hnědé květované, stále ve střehu a důsledně nezapomínající, s naprostou sebedůvěrou, když už všechno vypadalo, že to máme za sebou, sedím takhle v kuchyni a slyším divné zvuky. Takové úporné, neobvykle funivé - není zlatíčku nějak špatně? Dorazila jsem před započetím čtvrtého otvoru v té zelené, sváteční. Kája přistižená při činu, dostala výchovnou lekci. A já začala naslouchat zvukům své domácnosti daleko pozorněji. Také paměť se mi zlepšila, teď už bylo jasné, že by mě zapomětlivost přišla draho. Ale ani Karolína se nevzdala. Díry se jaksi zvětšily a když přibyla čtvrtá, bylo jasné, že se taková věc odehrává v tichu. Pěkná inovace! No nic, tak bude na gauči jen v mé přítomnosti.

Radovala jsem se z chytrého nápadu jen do chvíle, kdy Kája, licoměrně se tulící k mým zádům naprosto neslyšně a téměř bez pohybu zpracovávala zelenou sváteční deku, zatímco já věnovala pozornost knize před sebou. Když jsem se otočila abych si svou odpolední siestu vylepšila hrnkem kávy, zařvala jsem hromovým hlasem:
"Vopice drzá, voražená!!! Jsi normální?!"
Nasadila zkroušený výraz provinilého kajícníka.
"Nech si ty ksichty, potvoro, já ti na ně neskočím! Palice vychytralá, inteligentí, zákeřná! Co si vo sobě myslíš? Celej den se to válí, cpe se to dobrotama a já tomu budu kupovat ještě deky na hraní, jo?! Nechceš se s touhle hlavou živit sama? Jak si to vůbec představuješ?!"

Udělala jsem to jediné, co ještě zbývalo. Tedy ještě o něco více zbystřila pozornost. Náhle se otočit, vpadnout do pokoje, když to vypadá, že nedávám pozor - prostě trochu sebezapření a tréningu. Podařilo se mi několikrát dorazit včas, ve chvíli, kdy celý proces začínal a Káje už začalo docházet, že škubat deku znamená mazec. Nezasvěcenému sice mohu připadat na vládkyni domácnosti poněkud neurotická, ale já jsem optimistka. Nazývám to ostražitostí, pohotovostí a bdělostí a osobním rozvujem.

Od té zelené sváteční se už několik let stav dek v mé domácnosti nemění.