Lingvistika » Základní větná výpověď v angličtině
Na rozdíl od češtiny je základní větná výpověď v angličtině složená z prvků blíže neurčených gramatickými tvary tak přesně, jako to je v češtině. Gramatická bohatost češtiny způsobuje jev, kterému se říká odborně redundance, tj nadbytečnost a v jazyce to znamená, že mnoho informací sdělujeme ve větě vícekrát než jednou.
Mladí muži pracovali /třikrát se dozvídáme, že jde o množné číslo mužského rodu, dvakrát, že jde o podmět - první dvě slova jou v prvním pádě.
Reduplikovaná informace do značné míry brání omylu, když někomu napíšeme, že "pánové běžely" ví jasně, kde je chyba a dokáže si to odfiltrovat. Y v přísudku sice znamená, že běžel rod ženský, ale pánové jsou jasně rodu mužského a tak víme, o koho šlo. Pokud reduplikovaná informace není, chybu nelze odfiltrovat, mluvčí sdělí něco, co nechtěl.
Angličtina má pro pravidelná slovesa v přítomném čase jediný tvar ve všech rodech i číslech - kromě 3. osoby čísla jednotného. Ale chyba v takovém případě znamená, že smysl věty nemusí být rekonstruovatelný.
Podobné je to i při srovnámí podstatných jmen - my máme sedm pádů a dvě čísla /14 tvarů/, zatímco angličtina má pouze 2 tvary - pro jednotné a množné číslo. Shodou okolností je to u obou, u sloves i podstatných jmen, stejná koncovka - a také pravidla jejícho připojování jsou stejná. O to důležitější je vědět, kam patří a co kde dělá.
Authors write books - Author writes books - Authors write book - Author writes book
Lliší se jedním písmenkem, ale je nutné vědět, co zrovna znamená. To poznám právě podle toho, kde slovo leží, proto je slovosled je v angličtině podstatný a a model "PODMĚT - PŘÍSUDEK - PŘEDMĚT - PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ - případně další větné členy " je potřeba respektovat.