Lingvistika » K čemu je gramatika
Slova jsou odrazem skutečnosti - dají se sice přirovnat k obrazu v zrcadle, ale spíš to je něco jako rentgenový snímek. Ze skutečnosti vycházejí a velmi věrně ji mapují, ale sama jako taková skutečností nejsou.
Slova se skládají ze zvuku - což je řádově jiná materie než hmota, která tvoří převážnou část námi vnímané skutečnosti. Člověk skutečnost do zvuku zakóduje, může si ji zapamatovat, rozebrat a znovu složit do jiné podoby a také předat jinému.
Abychom ze skutečnosti zvukové mohli rekonstruovat skutečnost hmoty, tj rozumět sdělenému, musíme dodržovat pravidla, která to umožní. Tato pravidla nazýváme gramatikou - takže gramatika není pouze vlastností jazyka - je to především vlastnost skutečnosti kolem nás.
Skutečnost vnímáme v čase, prostoru, v souvislostech, v různých rovinách, pomocí více smyslů. Tato mnohorozměrnost se v jazyce redukuje na jeden lineární proud zvukových součástí, takže mnoho rozměrů je nutné nějak označit, abychom se v tom vyznali. Gramatické pravidlo se dá přirovnat ke krabičce, do které se uloží zvuk a ten kdo ho slyší, ví, že pokud zvuk je v této krabičce, pojmenovaná skutečnost má jasně určenou vlastnost.
Pro uživatele jazyka z toho vyplývá nutnost gramatická pravidla dodržovat a pokud chce jazyk používat na vyšší než běžné konverzační úrovni, musí se s těmi pravidly seznámit, pochopit je a používat vědomě. Jinak jeho řeč nutně začne být méně srozumitelnou a zároveň bude pokročilejším uživatelům špatně rozumět.