a to ostatní... » Ve třetím patře se dějí věci
To se stalo kdysi dávno, i přes svou neobvyklost je to poměrně pochopitelné. Máme sociální zařízení na chodbě, bylo horké léto, a ona si odskočila. Dveře byly cca metr vzdálené, bylo to v nočních hodinách. Jak se stalo, že se při té cestě ztratila z druhého patra do třetího, to už je otázka. Ta paní byla komplet na Evu a celkem hlasitě hledala systémem pokus omyl dveře do kutloušku, kde odpočíval znavený amant.
Ovšem zdaleka se to nevyrovná události číslo dvě.
Bylo to také v létě, naopak v celkem normálních hodinách ranních, kdy se odchází do práce. V domě polní podmínky, právě se malovalo. Schody pokryté vysokou vrstvou typického produktu této činnosti, taková jako sněhová závěj na nich ležela.
Z výše zmíněného třetího patra sestupoval muž v lehce pomačkaném velmi noblesním obleku, evidentně z kvalitní látky, nepřiměřeně dobře oblečen na prostředí naší starodávné skororuiny. Když mě uviděl, tiše srozumitelně řekl "dobrý den, já jsem tu na návštěvě" a kráčel opatrně dál. Jeho oči byly zamyšlené a rty tak jako důrazně sevřené. Celý jeho zevnějšek činil dojem návštěvy z paralelního světa.
Pečlivě s rozmyslem našlapoval, kočičími pohyby plenil panenskou závěj, první z ranních chodců, zanechával po sobě jasnou a neuvěřitelnou stopu schod za schodem. Na vstvě vápenného prachu zůstávaly jeho nepochopitelné, neuvěřitelné stopy.
No, dobře - budiž. U nás se za dveřmi boty nenechávají. Ale proč mu hostitel nepůjčil aspoň pantofle? A co bude dělat proboha živého před domem? Zdaleka ne každý uklízí hromádky po psech! Co tak myslí, že ho tam čeká? A kam až má namířeno?
Jedno z možných vysvětlení je, že máme otevřený portál mezi světy, kudy korzují naši paralelní spoluobčané sem tam. A jeho záhadné nohy, obuté pouze do bílých ponožek, v jakémsi průsečíku dvou časoprostorů vkročí KAMSI a on náhle neočekávané zmizí našim očím...