flóra - rostliny » Vývoj kvetoucích rostlin
Dávní předchůdci květin obývaly původně říši vodní. Byly to řasy a sinice a než osídlily pevnou zem, chvíli to trvalo. Ne všem se to podařilo, některé druhy dnes známe jen jako fosílie. Na souši byly rostliny úspěšné především díky své odolnosti a vytrvalosti, pokud mají vhodné prostředí, rozrůstají se prakticky neomezeně. Vegetativní rozmnožování vede k tomu, že jediný exemplář dokáže vytvořit rozsáhlý porost a semena dovedou uchovat klíčivost až neuvěřitelně dlouho.
Odolnost semen a jejich schonost setrvat v nečinnosti spolu se snadnou transportovatelností se staly klíčovými strategiemi při dobývání nových území. Při dlouhých obdobích sucha je velká šance, že si některé z nich klíčivost uchová a jakmile nastanou ty správné pomínky, probudí se k životu. Vítr, hmyz a živočichové plody sbírají a přenášejí a rostliny tak osídlují nový prostor realtivně bez námahy.
Vývoj pohlavního rozmnožování rostlin trval řádově stovky milionů let. První obyvatelé souše, gigantické přesličky, plavuně a kapradiny, využívaly rozsáhlé bažinné a mokřadní oblasti, kde bylo vždy dostatek živin. Nástup delšího suššího období ale vedl k jejich vyhynutí, jehož hlavní příčinou byla závislost na vodě. Jejich současní příbuzní i dnes vyžaduje vlhké a stinné prostředí, jinak rychle hynou.
Přibližně před devadesáti miliony let se nastala éra krytosemenných, tedy kvetoucích rostlin. Počátky jejich vývoje ale sahají ještě o dvacet milionů let dál, rozkvétaly už za dinosaurů a dodnes na zemi převládají.
Květ, jehož jednotlivé součásti se na rozmnožování podílejí, zajímá člověka přinejmenším tak, jako jedlé plody. Zatímco plody uspokojují tělo, květ je potravou pro duši. Ve všech kulturách byly květiny vždy využívány v nespočetných rituálech a obřadech. Našel se dokonce hrob člověka neadrtálského, kde se dochovalo velké množství pylu. Z toho lze usoudit, že už tehdy se při pohřbu uplatnily květiny.
.JPG)
Jakým způsobem vývoj květu probíhal, není přesně jasné, prozatím existují alternativní teorie. Podle jedbné z nich jde o přetvořený koncový výhonek rostliny, z listů se vyvinuly okvětní plátky a z rozmnožovacích orgánů vznikly pestíky a tyčinky. Za možné však věda považuje i to, že květ je zkrácený a modifikovaný vegetační vrchol kapraďorostů.
Také historie vývoje květu není prozatím jednoznačná. Někteří badatelé považují za prvotní velké oboupohlavné květy s množstvím plodolistů, tyčinek a okvětních plátků, jako je to u magnolie nebo pryskyřníku. Zjednodušením a redukcí těchto orgánů se postupem času vyvinuly jednodušší jednopohlavné květy a z některých hmyzosnubných rostlin se staly větrosnubné. Opačná hypotéza má za to, že z původních jednoduchých jednopohlavních květů se postupně stávaly složitější oboupohlavné.
Květy hrají klíčovou roli při klasifikaci rostlinné říše. Základní jednotkou je druh, zahrnující rostliny, jejichž rozmnožovací soustava a vegetativní orgány mají tytéž vlastnosti. Jednotlivé rostliny se navzájem snadno kříží, ale vždy nemusí být výsledek totožný. I v rámci druhu se čas od času objeví odlišný exemplář, reagující na specifické podmínky. Pokud podmínky trvají a území je dobře izolované od jiných míst, kde se druh vyksytuje, může dojít i k vývoji unikátního endemitního poddruhu.
Vyšlechtěné kultivary se od přírodních mutací liší především tím, že podmínky k životu jim zajšťuje člověk. Proto může u rostliny uchovat vlastnosti, které by v přírodě neměly šanci přežít. Kříženci mohou kromě žádoucích vlastností získat i slabší konstituci, nebo ztratit plodnost, ale odborník v laboratorních podmínkách dokáže atraktivní formu udržet.