flóra - rostliny » Magnólie čili šácholan

Magnólie jsou jedny z nejkrásnější, ale také nejpodivuhodnějších stromů. Proto se jich ujali botanici, kteří postupem času vyšlechtili různé kultivary, takže dnes můžeme vidět květy různých velikostí i odstínů - bílé, nažloutlé až karmínově červené. I vůně je rozdílné intenzity, někdy chybí úplně, jindy je zřetelná - a velmi příjemná. Květy jsou jsou masité, voskové, štíhlé nebo hvězdicovité, obsahují velké množství tyčinek - ty, stejně jako okvětní plátky jsou uspořádány spirálovitě.

Magnólie kvete v době, kdy jsou rozkvetlé třešně a tedy i sakury. Je to nádhera! Pokud se vydáte do míst, kde se rostliny vyskytují, čeká vás nezapomenutelný zážitek. Obrovské leknínovité květy magnolie a plnokvěté růžové sakury, pod nimiž bývá zpravidla hustý hebký koberec opadávajících kvítků jsou nepopsatelně krásné a není divu, že toto období je v Japonsku svátkem.

Souplodí magnólií je zajímavé, zraje v létě. Bývá všelijak podivně pokroucené a obsahuje semena, která jsou obvykle v nějakém odstínu červené. Když magnólii navštívíte i jindy než v době květu, můžete sledovat jeho vývoj. Souplodí jsou zajímavá výtvarně a můžete si jich pár utrhnout ještě dřív než dozrají, mohou být klidně zelené. Doma je stačí jen tak položit na misku nebo do košíčku, budou postupně dozrávat a vy můžete sledovat jednotlivé fáze. Semena pomalu získávají nádhernou sytě karmínovou barvu, která postupně mizí a tmavne. Měchýřky se postupně otvírají a semena se uvolňují, visí na takové jemné bílé nitce.

Listy jsou masivní, mohou být až 20cm dlouhé, pevné, celokrajné. Vrchní strana je tmavě zelená, spodní světlejší a lehce plstnatá. Většina magnólií u nás na zimu listy shazuje.

Také se můžete setkat s českým rodovým jménem šácholan, odvozeného od staročeského slova „šách“, čili šiška. Toto pojmenování dal rostlině J.S. Presl, podle tvaru souplodí, které  šišku trochu připomíná. Dnes bychom tedy řekli šiškovník... Ale souplodí šišku opravdu jen připomíná, vnějším tvarem, jsou to ve skutečnosti měchýřky.

Jméno Magnolie dostal strom na počest Pierra Magnola, který byl v letech 1618-1715 ředitelem botanické zahrady v Montpellieru. Jeden z nejhoněji pěstovaných druhů je Šácholan Soulangenův - Magnolia x soulangeana je křížencem druhů Magnolia denudata a Magnolia liliiflora. Dostal jméno po dalším francouzském botanikovi, šlechtiteli Soulangeovi, který ho zavedl do kultury v roce 1820.

Šácholan Soulangenův je menší, velmi rozvětvený stromek, jehož květy se objevují v dubnu, dřív než vyraší listy. Je oblíbený u pěstitelů, protože snáší dobře sucho a vydrží i krátkodobé silné mrazy. Má hodně kultivarů, které se liší barvou květů i vzrůstem.

Magnólie patří k nejstarším krytosemenným rostlinám, má více znaků, které její stáří dokazují. Jedním z nich je spirálovitě uspořádaný květ. Takové květy má dnes málo rostlin, většinou jsou totiž květní součástí /pestíky, tyčinky, kalich, koruna/ uspořádány nějak symetricky. Na první pohled vypadá symetricky i magnólie, ale při pečlivém prozkoumání zjistíte, že květ skutečně spirálovitý je. Okvětní plátky jsou dost stěsnané u sebe, takže vypadají jako by byly uspořádány v symterickém kruhu. V druhohorách rostly magnólie v Evropě, známe paleobotanické nálezy i z Čech. Dnešních téměř 100 druhů ale u nás domovem není, pocházejí ze Severní a Střední Ameriky, východní Asie a z Himalájí.

Magnólii můžete pěstovat i na zahradě. I když je skutečně nádherná a vypadá velmi exoticky, nemá zvláštní požadavky. Potřebuje teplé stanoviště, ale snese i polostín, pokud je na moc tmavém místě, méně kvete. Také vyžaduje místo chráněné před studeným větrem a dobrou zálivku. Nepodléhá snadno chorobám ani škůdcům a není třeba ji nijak zvlášť tvarovat nebo prořezávat.

Nádherné bývají magnolie, jejichž větve se sklánějí až k zemi. Ve chvíli kdy kvetou - to je strom hustě obsypaný - se pod stromem ocitáte v záplavě obrovských, masivních, někdy i vonících leknínovitých květů. V Praze jsou takové stromy na Petříně.

Květy se objevují již v dubnu. Protože tou dobou je ještě chladno, listí na stromech také ještě neraší, musí se květy chránit před chladem. K tomu slouží plstnaté obaly pupenů. Když navštívíte magnolii před rozkvětem, můžete se jich dotknout a podívat se na ně zblízka. Jakmile se květy rozvinou, obaly opadávají. Charakteristickou barvou květů je bílá, růžová až světle nachová, květy se skládají ze šesti až devíti korunních plátků. mohou být drobnější i větší, ale obvykle je jimi strom obsypaný.

Poupata, kůru i květy využívá čínská medicína a oblíbená je i ve voňavkářství. Za sympatickou cenu seženete poměrně snadno éterický olej s vůní magnólie, pochopitelně vzhledem k ceně to nebude stoprocentní přírodní produkt, ale vůně je velmi podobná té opravdové.

Pokud byste si magnólii chtěli dát do vázy, dlouho vám krása nevydrží. Nanejvýš byste se mohli pokusit utrhnout větvičku v zimě a zkusit, jestli vám nenakvete v teple - ale zatím jsem ještě neslyšela o tom, že by se to povedlo. Taky váš může napadnout, že by bylo krásné si nasbírat spadané ještě trochu vonící okvětní plátky magnolií a usušit je - ale to také není ono, protože velmi rychle zhnědnou. Je to zkrátka takový zvláštní, nádherný, ale floristice nepříliš nakloněný strom. Pokud tedy chcete uchovat krásu magnolie nějakým artefaktem, foťte, malujte, veršujte - to jsou zdaleka nejúspěšnější možnosti.

*******
Do čeledi šácholanovitých patří také Liliovník tulipánokvětý – Liriodendron Tulipifera. Květy jsou velké, připomínají tulipány, listy stromu mají velmi ojedinělý lyrovitý tvar – jsou až 20cm velké. Souplodí připomíná smrkovou šišku, stojí vzpřímeně. Podle tvaru listů liliovník bezpečně od magnólie rozeznáte. Nesetkáte se s ním často, pěstuje se mnohem méně.