flóra - rostliny » Jmelí bílé - Viscum album
Podle některých pramenů se jmelí řadí do čeledi santalovitých - Santalales, podle jiných mezi ochmetovité - Loranthaceae. Roste na jehličnatých a listnatých dřevinách celého světa. Asi 100 druhů se vyskytuje v Africe a Austráli, ve střední Evropě máme pouze Jmelí bílé, Viscum album.
Jmelí je poloparazitická rostlina, hostitele závažně nepoškozuje. Pomocí fotosyntézy si vytváří vlastní živiny - proto poloparazit, nikoli parazit. Tvoří na stromech stálezelené kulovité keříky o průměru až jeden metr. Místo kořenů má savé orgány, haustoria, která prorůstají kůrou hostitele a odebírají přímo z jeho cévního systému roztoky minerálních látek a částečně snad i asimiláty /látka, kterou si rostlina vytvořila/. Zřejmě na oplátku poskytuje obranné elementy, jimiž se hostitel může bránit proti parazitům. Podle zkušeností pěstitelů je nejlépe jmelí umístit na vlky,. Úrodu jablek prý takto nijak nenarušuje.
V závislosti na hostitelské rostlině se rozlišují 3 poddruhy. Jmelí bílé pravé, Viscum album album, roste na dvouděložných dřevinách - jabloň, vrba, bříza, akát, lípa, topol, javor, jeřáb, hloh, dub, vzácněji i meruňka nebo ořešák. Jmelí bílé borovicové, Viscum album austriacum, roste na borovicích a smrku, Jmelí bílé jedlové, Viscum album abietis, na jedlích. Jednotlivé poddruhy jsou si na pohled dost podobné, liší se trochu tvarem listů. Způsobem života jsou ale přizpůsobeny pouze určitému okruhu hostitelů. Obsah látek v jednotlivých rostlinách souvisí s hostitelským stromem a s ročním obdobím. Obojího se využívá při sběru jmelí jako léčivky.
Snadno lámavé větvičky jsou zelené, stejně jako celokrajné kožovité listy kopisťovitého tvaru. Drobné květy se objevují na jaře, vyrůstají v úžlabí větviček, samčí a samičí na rozdílných rostlinách. Samčí květy intenzivně voní. Malé, asi půlcentimetrové bílé bobule se vytváří po odkvětu. V jejich lepkavé hmotě ukrývají semena. Často slouží jako potrava ptákům, kteří se tak podílejí na rozšiřování rostliny. Pokud semena projdou jejich zažívacím traktem, klíčí dříve.
Vyjímečný způsob životní strategie jmelí na sebe vždy poutal pozornost. V mnoha kulturách bylo považováno za posvátné a přisuzovaly se mu rozmanité magické vlastnosti. Kromě léčení se využívalo při zaříkání a kouzlech, proti uhranutí, zlým duchům a k odvracení nešťastných událostí - požárů, hladomorů, krupobití, válek. Ovlivňovalo prý plodnost, zde se ale pojetí liší - na jednu stranu mělo nošení větvičky způsobit početí, na druhou mu mělo zabránit. Prý také otevíralo brány do podsvětí a dodávalo nadpřirozenou sílu. Sběr pro tyto účely byl důsledně rituální.
Jmelí má poměrně široké spektrum účínků, doporučuje se při chorobách stáří, nervových a srdečních potížích. Upravuje krevní tlak - zvyšuje nízký a snižuje vysoký, působí močopudně. Dříve se užívalo při zimnici, žloutence, souchotinách a epilepsii. Je vhodné jeho použití konzultovat s odborníkem, protože v určitých případech je kontraindikováno. Pije se nálev, zalít horkou vodou lžičku na jeden hrnek.
Plody jsou jedovaté a užívat se nesmí, sbírají se pouze listy.
V teplejších oblastech mírného pásu se setkáme s jeho blízkým příbuzným z čeledi ochmetovitých. Ochmet evropský - Loranthus europaeus žije především na dubech. Protože mu opadávají listy, o vánocích se nepoužívá.
Foto wikimedia