Literatura » Adalbert Stifter

Adalbert Stifter má pomník v Plané na Šumavě.

Má ho tam proto, že psal knihy, které národu českému a německému připadaly hodné pomníku. Když si naťukáte do vyhledávače jeho jméno, tak se dozvíte leccos, včetně možností, jak zakoupit jeho knihy levně v antikvariátech.

V době akčních a dynamických filmů, nenáročných románků a kaskády komiksů pro konzumenty v prvé řadě výtvarné a až v druhé řadě verbální složky literárního umění, je obtížné doporučit něco takového k četbě.

Pokud se Vám chce číst knihu, kde je málo obrázků nebo vůbec žádné, kde se toho vlasrně tak moc neděje, protože je to o životě lidí za dob, kdy se považoval za zajímavý a hodný zvěčnění život mezi lidmi, svatba, narození dítěte a nějaký ten pocit, pokud to jste ochotni konzumovat ve složitých souvětích a prodírat se sáhodlouhými popisy krajiny Šumavské - nebo pokud to dokonce považujete za přednosti, tak Vám to vřele doporučuji.

Pro mne bylo setkání s Adalbertem Stifterem skvělá událost. Považuji totiž vše výše uvedené za výhody.

Nejsem schopna číst ani sledovat fantastické konstrukce o báječných, dynamických, akčních a pohledných mužích bez pocitu, že se někdo zbláznil a lásky krásných plavovlásek, jakož i dobrodružství z toho plynoucí mi nepřinášeji potěšení. Tyto příběhy jsou nicméně prodejné a jejich urychlená výroba s sebou nese absenci malebné řeči, stylu, originality, prostě všeho, čím řeč může být - a to také považuji za důvod nečíst. Jsem sice ochotna uznat že mohou mít svůj smysl za určitých okolností, které upřímně řečeno nezkoumám, proto ani nepopírám, ale v mé existenci se takové okolnosti jaksi nevyskytují.

Pokud čtu, tak nejraději knihy o přírodě, romány nijak často. Když už, půjčím si je v knihovně, byt nemám největší a umísťuji do něj raději slovníky a encyklopedie. Adalbert Stifter se stal autorem, jehož dílo jsem si opatřila, ačkoli i to v knihovně mají. Mohu ho otevřít kdekoli a všude je to, co nesmírně obdivuji a nechápu, jak se mu to podařilo - tedy jako spisovateli. Když píše o lese, vidíte les, nadechujete se lesa a jste v lese, procházíte jím, máte pocit, že ho důvěrně znáte a že mu rozumíte.

Žil na Šumavě a miloval ji. Chodil po lesích, viděl a vnímal, přemýšlel, záleželo mu na životě, na lidech, na hodnotách, které mají příliš krásná jména, než abych je jen tak vyslovila. A stalo se nějak, že to v něm přerostlo do slov, takže to sepsal a tím se to proměnilo v jeho knihy. Málokdy se stane, že to takhle je. Nejde to obejít ničím, můžete psát kolik chcete a dokonce překrásně, pokud nejste takhle nádherným člověkem, nedostanete to tam.

*****

Horský křišťál /na wikipedii/ jedno z nejznámějších a pro současného uspěchaného člověka asi i jednou z nejčtivějších děl,